Dříve jsem nevěděla o přírodní kosmetice nic. V Čechách bylo dostupných jen pár značek, které jsem si však jako studentka buď nemohla dovolit, nebo pro mě byly nedostupné. Často se prodávaly v jiném městě, nebo existovaly značky, které byly dostupné pouze v zahraničí. A zbytek, který mi byl dostupný, prostě nefungoval. Henna nebarvila, makeup se společně s krémem sežmolkovali a řasenku jsem radši nechtěla ani vidět.
Používala jsem tenkrát spoustu chemických značek a sledovala spoustu ženských magazínů a kosmetických blogů. Přes všechny zaručené rady se mi však stále zhoršovala pleť a padaly vlasy. Každá kosmetická značka mi přitom tvrdila něco jiného – jedna, že mám suchou pleť, druhá, že mastnou. Na obličej prý musím používat ochranný faktor, jinak dostanu rakovinu. A také, že mé vlasy budou po silikonové lázni zaručeně vyhlazené a zdravé. Polovina těchto výrobků mi hodně nevoněla, polovina mi okamžitě způsobila akné nebo pálení na obličeji. Často jsem si kosmetický přípravek nemohla dovolit.
Po prodělané dermatitidě (vzniklé kombinací náročného zaměstnání v mrazu, častými přechody do tepla, potem, třením pokožky o látku a chemickou ochrannou kosmetikou) jsem měla dost. Přidalo se období plné stresu, bezlepková dieta a moudré rozhodnutí vysadit hormonální antikoncepci. To vše však v mém těle vyvolalo obrovský koktejl nejrůznějších potíží, od psychických, nespavosti, bolestí břicha až po ošklivou pleť.
Akné, které se mi objevilo na obličeji byla kombinace bolestivých boláčků, červených tváří, hrbolků a jizviček. Dost lidí mě na mou pleť upozorňovalo, ale jediné, co skutečně pomáhalo, byla silná vrstva makeupu a slunce. Vždy na sluníčku nebo na dovolené se pleť zlepšila téměř do dokonalosti. Dnes již zpětně dovedu říct, co mi nejvíce pomohlo pleť úplně vyhladit a uzdravit. Problémy s pletí (tedy až na její přílišnou suchost a ekzémy v dětství), jsem nikdy neměla. V pubertě jsem byla jedna z mála s téměř dokonalou pletí. Doba mého ošklivého obličeje tak trvala téměř 2,5 roku a bylo to pro mě velmi zvláštní období. V této době jsem pochopila, že žádné doplňky stravy ani kosmetika tělo a pleť neuzdraví. Ano, mohou pomoci, dost výrazně, ale co je nejdůležitější: změna stravy a celistvého přístupu k sobě.
Tady je můj postup, jak vrátit tělo a pleť zpátky do rovnováhy:
- Nepoužívat nic chemického na obličej: žádné silikony, parabeny, minerální oleje (tak často používané v kosmetických i lékárenských produktech pro léčbu ekzémů, akné i dermatitidy)
- Nezakrývat akné chemickým makeupem. Častá chyba je mylný dojem, že stačí změnit krém a čisticí péči. Ale pokud nezměníme celé složení líčení, včetně lesků na rty a podobných doplňků, nikdy nedosáhneme dobrých výsledků.
- Začít chodit ven, na slunce, k vodě, na vzduch. Příroda léčí sama o sobě, důležité je, nebránit jí v samohojivém procesu různými UV faktory a krémy. Chránit se před přílišným sluněním je důležité, v zásadě všeho moc je příliš. Každý lék může být i jed. Ale naši předci žádné ochranné faktory ani oblečení nepoužívali, řídili se zdravým rozumem. Dnes kosmetický průmysl objevil ve vytváření neexistujících problémů velký byznys a vznikly tak krémy na celulitidu, vytvořilo se obrovské riziko rakoviny kůže a lidé zapomněli na akurátní přístup k životu. Smyslem totiž není překonávat přirozené limity přírody, ale vylepšovat tyto limity pomocí přirozených procesů.
- Zbavit se stresu. Mantra, kterou říká každý, ale málokdo se k ní skuečně dokáže propracovat. Mojí cestou bylo především opustit školu. Uvědomnění si, že život není omezený studiem, život vysokoškoláka se totiž často smrskává jen na omezené vidění světa jako školy. Studium je však celoživotní proces a v podstatě je úplně jedno, kdy jej „dokončíte“ a jak vás za něj hodnotí teoretici. Každý z nás je individuální a jedinečný. Naučila jsem se také odpočívat a soustředit se na jednu věc. K tomuto přístupu mi pomohlo cvičení hot jógy a dvě moudra, která si každý den opakuji:
„Jsem taková, jaká chci být.“
„Nedělám věci, které bych měla, ale věci, které skutečně dělat chci.“
- Nejím cukr, mléko, maso, sůl, nepoužívám rostlinné oleje, nejím sóju (jen tofu), sacharidy jím dopoledne a piju vodu. Káva mi nedělá dobře, lepek nesmím a považuju jej za jednu z nejhorších věcí, které můžete jíst. Preferuji syrovou stravu ve své přirozené podobě. Věřím v alkalickou stravu, psychickou pohodu a zážitek z jídla. Jídlo, kterému se vyhýbám jako čert kříži mohu celkově nazvat: vyrobené v továrně.
- Používám co nejméně věcí. Každá žena je krásná sama o sobě, jde jen o to, umět se upravit a zdůraznit svoji přirozenou krásu. Je důležité vyhýbat se koktejlovému efektu chemických složek, které na sebe nanášíme.
