Porovnáváme: Drahá vs. levná přírodní kosmetika

Nedávno jsem byla v drogérii. Chtěla vzít svůj oblíbený balzám na rty a jít domů. Když v tom před sebou vidím slečnu. Drží v ruce 2 bio produkty – jeden levný, druhý dražší. Jako bych jí četla myšlenky: „Co na tom malinkatém kelímku bezvodého balzámu stojí celé jmění?“ Čte si složení, ale vypadá zmateně. Vůbec neví, na co koukat. Jak poznat, jestli je ten dražší opravdu lepší? Co dělá rozdíl v té ceně? Investovat, nebo vzít ten levnější?
 

 
Poznáváte se? Nejsme na tom všechny tak trošku stejně jako ta slečna v drogérii? Když si vybíráme kosmetiku – ať už v obchodě, nebo na internetu – jak poznáme tu opravdu kvalitní? Ano, víme, že máme číst složení – ale na co si v tom složení dát pozor? A jak se vůbec poprat s anglickými názvy. Přitom si stačí zapamatovat rozdíl 3 základních surovin. 

Je to opravdu jen o penězích? 

Vemte si, že vaše firma dostane zakázku, kdy víte, že vám rozpočet na jeden krém může vycházet v řádu několika korun, maximálně desetikorun. Nebo můžete použít dražší ingredience, což zdraží i celý proces výroby. Oba druhy ingrediencí jsou přírodní – a u žádné nebyla 100% prokázaná škodlivost. Použijete pak ty dražší ingredience, které třeba máte po ruce? Ne. Zavřete arganový, mangový a jojobový olej zase zpátky do šuplíku a vytáhnete třeba slunečnicový, sojový. Jednoduše sáhnete po těch levnějších a přitom přírodních surovinách. Je to logické. Produkt funguje, u levnější látky není 100% potvrzené, že je škodlivá – proč si nevydělat více.

Cenový rozdíl = ingredience, postup výroby, certifikace, šetrnost k přírodě 

Opravdu je takový rozdíl, když mají produkty nálepku přírodní či bio? Ve složení přírodní kosmetiky syntetické látky v minimálním množství najít můžete, v bio kosmetice je nenajdete vůbec. Tam jsou všechny nahrazeny přírodními složkami, což potvrzují i certifikáty jako BIDH, ECOCERT či CPK. 

Bio kosmetika obsahuje jen kvalitní ingredience a v žádném kroku jejich zpracování se nepoužívá žádná chemie. Začíná to u ekologického zemědělství, kde se vypěstují kvalitní rostliny, jak už jsem zmínila bez použití jakékoli chemie. Ty se pak ekologicky zpracují – celý proces se kontroluje a nesmí se používat žádné konzervanty, syntetická barviva, ropné produkty, umělé parfémy či látky z mrtvých zvířat. 
 
Bio kosmetika: 

• nezatěžuje životní prostředí
• obsahuje velké množství vitamínů, antioxidantů a hydratačních látek
• způsobuje minimální počet alergických reakcí
   

Česká legislativa bohužel nemá ustanovená kritéria, podle kterých se přírodní a bio kosmetika rozlišuje. Takže se u nás může stát, že výrobce označí produkt jako bio, ale přitom během výroby používal syntetické látky nebo produkt testoval na zvířatech. Proto dobře čtěte složení, věřte ověřeným značkám a sledujte certifikace.

https://www.ladybio.cz/ere-perez-rtenka-s-kakaovym-maslem/

https://www.ladybio.cz/ere-perez-rtenka-s-olivovym-olejem/

https://www.ladybio.cz/ere-perez-tonovaci-balzam-na-rty-s-violkou-3-2-g/ 
 

A teď si dáme duel – levnější vs. dražší ingredience

Po tom, co jsme si vysvětlili celý proces pěstování a zpracování jednotlivých surovin, nám už ta cena pomalu začíná dávat smysl, co? Existují však ingredience, které se tváří jako přírodní, ale doopravdy jimi nejsou. My v Ladybio jsme se rozhodli, že je podporovat nebudeme. Které to jsou?

Mastek (Talc) vs. slída (Mica) – souboj v dekorativní kosmetice

Mastek je přírodní látka, minerál – v podstatě prášek, který pohlcuje vlhkost. Používá se do očních stínů, tvářenek, deodorantů, dětských zásypů nebo pudrů. Bohužel se ukazuje, že je pravděpodobně jedovatý pro dýchací cesty a je karcinogenní. Jde o to, že mastek může obsahovat vlákna azbestu, a s tímhle obsahem ho Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (Internation Agency for Research  on Cancer) uvádí mezi karcinogeny. Když je mastek mezi ingrediencemi ve složení produktu, nemůžeme žádným způsobem zjistit, jestli azbestová vlákna obsahuje, nebo ne. Proč se vůbec používá? Protože je levný a alespoň krátkou dobu na tváři vydrží. 

Zatímco slída je skupina minerálů. V kosmetice se používá ta očištěná a rozemletá na prach. Droboučké částečky slídy fungují jako malé hranolky, které odráží a rozkládají světlo. Proto tak skvěle účinkují při snaze skrýt různé nedokonalosti pleti, která následně působí rozzářeně a zdravě. Bohužel pro nás oproti mastku je slída několikanásobně dražší, a proto hodně výrobců dává přednost levnější variantě. Jestli už teď toužíte po tzv. „talc-free“ dekorativní kosmetice, určitě mrkněte na naši Cosm'etika. Tato kosmetika je 100 % bez mastku a upřednostňuje kvalitní složení před levnými náhražkami.

https://www.ladybio.cz/ere-perez-rasenka-s-mandlovym-olejem/

https://www.ladybio.cz/ere-perez-rasenka-s-aloe-vera-cira-10-ml/

/ere-perez-vodeodolna-rasenka-s-avokadem-cerna-10-ml/
 

Glycerin vs. oleje – souboj v pečující kosmetice

Glycerin (nebo taky „glycerol“) se vyrábí buď synteticky, nebo se získává z přírodních látek. Jde o výrazně hydroskopické zvlhčovadlo - což ve zkratce znamená, že umí absorbovat vodu z jiných zdrojů. Ale pozor – nejen z povrchu pokožky, ale také z jejích spodních vrstev. Nabízí se nám otázka, jestli použití glycerinu není tak trochu kontraproduktivní. Na jednu stranu má hydratovat, ale na druhou vytahuje z kůže vodu? Tak jako všechno v kosmetice – není tak jednoduché. Aby glycerin mohl správně plnit svou funkci, aby přitahoval to správné množství vody a chránil pokožku, musí se správně dávkovat a navíc skloubit s jednotlivými složkami. Pokud je jeho koncentrace vyšší než 30 % (někde se uvádí i 10 %), vytahuje vodu i ze spodních vrstev pokožky a začíná pleť dehydratovat. Proč je teda v kosmetice velmi častý? Znovu – je levný a dobře dostupný.

Na co se můžeme spolehnout jsou kvalitní rostlinné oleje. Jsou sice dražší, ale jejich použití je v kosmetice naprosto bezpečné, bez vedlejších účinků. Jaké jsou ty nejoblíbenější v kosmetice? Jojobový, arganový, konopný, mandlový, aj. 

Sodium Lauryl Sulfate vs. cukerné tenzidy – souboj v péči o vlasy

Sodium Lauryl Sulfate (nebo zkráceně SLS) je dráždivý syntetický tenzid. Bohužel se používá ve většině šamponů, sprchových gelů, mýdel, mycích prostředků, apod. Proč? Dobře odmašťuje, myje lépe než obyčejné mýdlo a silně pění. Rozhodně ale neprospívá ani zdraví pokožky, ani vlasů. Z kůže totiž kromě nečistot smývá také přirozený kožní film. Pokožka se tak postupně stává přecitlivělou a šampony s obsahem SLS mohou mít paradoxně za následek třeba i padání vlasů. Navíc jeho biologická odbouratelnost je velmi špatná.

Cukerné tenzidy jsou pravým opakem syntetických sulfátů. Jsou výbornou alternativou, protože jejich základem jsou cukry. Mají sice výrazně nižší pěnivost a ne tak výrazné mycí schopnosti jako syntetičtí „kamarádi“ ze skupiny SLS, přesto jsou při pravidelném používání mnohem lepší. Nepoškozují její přirozený kožní film pokožky, hydratují ji a jsou plně biologicky odbouratelné. 

Která je opravdu přírodní a která se tak jen tváří? 

Příště už budete vědět, čemu věřit
Až příště budete tápat stejně jako slečna v drogérii, proč je jeden bezvodý balzámek dražší a druhý levnější, obraťte kelímek v ruce a podívejte se na složení. I certifikovaná kosmetika může být levná, ale je to právě kvůli levnějším surovinám, jako je glycerin, alkohol či sójový olej. 

Na závěr pro vás mám jeden tip – když začnete používat kvalitní (a tím pádem dražší) kosmetiku na vlastní kůži, zjistíte, že i menší množství vydrží podobně dlouho jako to větší. Krémy jsou velmi intenzivnější a stačí nanést malé množství, šampony bez tenzidů zase časem vlasy ozdraví a můžou se začít méně mastit. Takže ve výsledku si nebudete mýt hlavu každý den, ale co dva tři dny. Hlavně budete mít dobrý pocit – víte, co na sebe „patláte“ a že to děláte správně.