Svět očima youtuberky Tess Kratochvílové
2. 6. 2019

Tess Kratochvílová je na první pohled malá, mladá slečna, ale když se s ní zapovídáte, úplně ztratíte pojem o čase. Tess je česká bloggerka, youtuberka, je zhruba rok vegankou. Taky založila skupinu Adopci zdar, která sdružuje adoptované „mladé dospělé“ a aktuálně pracuje na vlastní knížce Holka ze sekáče, kde popisuje svůj život adoptovaného dítěte. Na to, že jí je teprve 25, už toho má za sebou hodně. Přečtěte si rozhovor o jejím životním stylu, kosmetice a veganství. 

Tess-Kratochvilova-Ladybio

Můžeš mi prosím na začátek popsat, co je teď tvou hlavní náplní práce? 

Aktuálně je to psaní knížky. Mám deadline na konci června a ještě mi zbývá půlka. Bude to autobiografie, primárně o adopci. Takový průřez mého života, kde jsou vypíchnuté momenty, které adoptovaný člověk hodně řeší. Je o vztazích, o hledání vlastní identity. 

Adopce je téma, které se dnes moc neprobírá. Člověk dneska neví, jak se má k adoptovanému chovat. Jestli ho má litovat nebo se s ním o tom bavit úplně narovinu a někdy se s ním bojí mluvit, aby mu nějak neublížil. 

Myslím, že knížka bude jak pro adoptované děti, pro jejich rodiče, kteří můžou líp pochopit, jak to to dítě prožívá, tak pro všechny ostatní, aby zjistili, že adopce je vlastně úplně v pohodě.

Loni jsi taky založila skupinu Adopci zdar – můžeš nám říct, o co jde? 

Skupinu jsem založila loni v říjnu a jde o to, že sdružuju mladý dospělý adoptovaný. Nejdříve jsem to dělala ve spolupráci s Dobrou rodinou, organizací, která pomáhá osvojitelům a zabývá se adopcí, ale potom jsem od nich odešla. Zjistila jsem, že ty lidi potřebujou jenom někoho, s kým si můžou popovídat. Někoho, kdo to třeba vnímá stejně.

Takže jednou za čas uspořádáme setkání, sejdeme se a sdílíme své zkušenosti a příběhy. Je super, že se o tom ty lidi nebojí mluvit a pomáhá jim to. Je to první taková skupina u nás – přímo pro mladé dospělé – a myslím si, že to funguje dobře. 

A teď ke kosmetice – přírodní, nebo konvenční?

Přírodní. Určitě.

A proč? 

Když jsem byla mladší, používala jsem „drogérkovou“ kosmetiku, protože byla cenově dostupná a viděla jsem to u mámy. Pak jsem začala mít problémy s pletí a vůbec jsem nevěděla, jak se z toho vymotat, co si na pleť dát – všude toho bylo hrozně moc. A já sáhla po přírodní kosmetice. Ta mi pleť zachránila. 

Sice jsem pak měla období, kdy jsem to na čas přestala řešit, ale vždycky se mi ta pleť znovu zhoršila. Začala jsem hledat různé informace a články o kosmetice a nakonec mi došlo, že je ta pokožka hrozně důležitá. A taky mi došlo, že všechno spolu souvisí – jak psychika, tak tělo – a ani tělu nechci dávat něco, co mu nedělá dobře, co by ho ničilo. 

Jak to teď vypadá v tvojí kosmetické taštičce? 

Řekla bych, že už mám hlavně tu přírodní kosmetiku. Ale pár „drogérkových“ kousků tam pořád je – třeba řasenka. Protože mám vychytanou jednu svoji. Mám ráda výrazné, natočené řasy a ty přírodní mi řasy jen nabarvily. Mně je pak líto, že třeba zkouším a nakupuju různé řasenky, které nefungujou – a které je mi i líto vyhazovat.   

Celkově se mi pohled na kosmetiku změnil i tím, že jsem před rokem přešla na veganství. Tam jsem si uvědomila, že nechci používat ani kosmetiku testovanou na zvířatech. 

Jak to bylo s veganstvím? Rozhodla ses ze dne na den, nebo jsi na to šla nějak postupně?

Bylo to ze dne na den. Já jsem v těchhle věcech dost extrémní. Pokusů o veganství jsem měla už několik. Třeba pět let zpátky jsem si řekla, že budu veganka, ale v tu dobu jsem to vnímala jen jako způsob stravování a nebylo tam nic z té etické stránky, tak jsem u toho moc dlouho nevydržela. 

Pak jsem o tom znova přemýšlela a jeden den zkoumala různé články, dokumenty a jak jsem všechno viděla, došlo mi, že když tohle vím, už takto nemůžu dál pokračovat. Věděla jsem, že musím ze dne na den, striktně a napořád. 

Foto: Anna Turková
Foto: Anna Turková

 

Byl přechod na veganství těžký? Musela ses naučit nakupovat jiné suroviny, vařit jiná jídla? 

Ani ne. Už mám x-let intoleranci na laktózu, takže mléčné výrobky jsem nemohla ani předtím. A tím, jak jsem do toho byla zapálená, jsem začala ráda vařit a zkoušet nová jídla. Byl to pro mě nový svět, který jsem ráda objevovala. 

Nejtěžší pro mě bylo to, že přítel není vegan. Bylo složitější skloubit tyhle dva světy dohromady, protože když člověk najednou procitne a ví všechno kolem, má taky potřebu měnit svět kolem sebe. Musela jsem trošku upustit z toho ortodoxního vegana, který všem káže, že živočišné produkty jsou špatné.

 

Takže teď musíš dělat dva druhy večeře? 

Naštěstí to, co uvařím, on sní. A dokonce mu to chutná, takže spolu rádi chodíme na různá veganská jídla. Občas si dá i něco s masem a sice mi to vždycky trhá srdce, ale musela jsem se s tím nějak smířit. 

Hlavně když mám tu svoji přecitlivělou náladu, že celý svět je strašný, a on si ještě přede mnou dá jelení steak, mám chuť ho úplně vykázat pryč. Ale uvědomila jsem si, že když ho do toho budu nutit a stavět ho do nepříjemných situací, tak nic moc nezměním. Naopak, když mu třeba ukážu alternativy a jiné chutě, tak bude sám chtít.  

Chybí ti něco z doby, kdy jsi „jedla všechno“?

Nechybí mi vůbec nic. Žádné chutě. On když člověk přepne svůj mindset, když ví, co všechno se za tím děje, co všechno za tím stojí, nemá vůbec potřebu jíst vajíčka nebo mléčné produkty. Mám ráda takový ty slaný, pikantní jídla a miluju náhražky masa, takže vyhledávám třeba rostlinné náhražky burgeru. Ale takový to, že by se mi sbíhaly sliny, když vidím sýr, to ne. :-)

Co říkáš na komentáře, že veganství je o etice, ale když jíš obiloviny, tak při jejich pěstování se taky zabíjí velké množství hmyzu, hlodavců atd.?  

Přemýšlela jsem nad tím, ale přijde mi to jako útok. Vždycky se děje něco na úkor něčeho, ale pro mě je důležité, že mám ty priority a hodnoty někde jinde. 

A co menší bio farmy, kde zvířata žijí v lepších podmínkách?

Na začátek je dobrý říct, že i zvířata z malých biofarem nakonec končí na stejných jatkách jako ta z velkochovu. Lidi mají doteď hrozně zkreslenou představu a myslí si, že když je malý zemědělec, který má tu svoji kravičku, tak se s ní jde pomazlit a nějak hezky ji zabije. Ale ono to tak bohužel vůbec nefunguje. S těmi zvířaty se nakonec děje úplně to stejný. 

Nesouhlasím s tím, aby zvířata byla využívána pro náš prospěch. A když to vezmeme do extrému, tak já nevím – kdybychom to teoreticky převedli na lidi, neumím si představit, že bych žila se svým přítelem, prožila s ním krásný život a pak bych mu řekla: „Už ale dost, prožil sis dost hezkýho a teď ti to tady skončí.“ Takže pro mě zabíjení zvířat – ne. 

Kdybych šla taky do extrému – je veganství směr pro všechny?

Jako bylo by to hezký, ale myslím si, že je to hrozně individuální. Co se týká složení stravy, tak myslím, že je to pro každého – pro novorozeně, dospívajícího i starého. V té stravě máš všechny látky, které potřebuješ k životu. Jenže i tak se stává, že vegan přijde k doktorovi a on mu řekne: „No, vy když nebudete jíst maso, tak zemřete.“ Přitom je spousta lidí i lékařů, kteří třeba jen doporučí zařadit nějaké potraviny. 

Ale už jen co se týká ekologie – spoustu lidí ví, že živočišná spotřeba je pro naši platu to nejhorší, ale pořád mám pocit, že je tady mnohem víc lidí, kterým je to vlastně jedno. A to je podle mě ten problém, že lidi obecně jsou sami sobě jedno. Vidím, že často lidem není po stravě dobře, jsou unavený, přežraný, ale neřeší to – a říkají si, že je to normální. Že jim vlastně stačí to, že je to nasytí, že to dobře chutná, a to je celý. 

Jak bys svojí babičce vysvětlila, proč používáš přírodní kosmetiku – a jak jsi jí vysvětlila, že jsi veganka? 

Veganství jsem jí nevysvětlovala, on k ní jezdí můj bratránek, který je vegan už x-let, tak to bylo jednodušší. Prostě jsem přišla a řekla, že nejím maso, nic živočišného, mlíko, máslo – prostě nic. A bylo to v pohodě. 

Ale s tou kosmetikou, já nevím. Asi bych se jí snažila vysvětlit, že je důležité nejenom to, co jím, ale i to, co dávám na pleť. Že tím přírodním složením a tím, že jsou jednotlivé složky živé, je to dobré pro pleť i tělo. Ale nevím, jestli by to pochopila. Je to těžký. 

Bereš přírodní kosmetiku a veganství jako alternativní směry?

Pro mě je to normální a i v mojí sociální bublině je to něco úplně běžného. Celkově mám pocit, že se to zlepšuje. Třeba dřív lidi vnímali jako alternativního člověka toho, který medituje a cvičí jógu. A dneska je to trend. Stává se z toho něco úplně normálního. Klidně ať to lidi vnímají jako trend, když to vnímají jako něco pozitivního, rozšíří se to dál.  

Cítíš se mezi „ostatníma“ zvláštně? Doléhá na tebe nějak to, že se chováš jinak než většina? 

Já spíš koukám na ty lidi, proč oni to ještě nezměnili. Vůbec to nevnímám tak, že bych se cítila divně. Musím teda říct, že žiju v té své bublině a moc z ní nevylézám. Když jdu na oběd, tak s kamarády, co jsou taky vegani. Možná bych si připadala zvláštně 5 let zpátky, kdy veganství začínalo, ale dneska ne. Myslím, že i lidi v mém okolí jsou otevřenější a je jim blbé si dát maso, když jsou se mnou. Tak jsem ráda, že je můžu takhle pozitivně ovlivnit. :-) 

A není to třeba tím, že žiješ v Praze? Že by to v menším městě bylo jinak? 

Myslím, že určitě. Dost času trávím v Lokti – malém městečku u Karlových Varů. Tam je jeden obchůdek se zdravou stravou, jsou tam veganská jídla, ale prý tam moc lidí nechodí. Právě na malém městě veganství vnímají jako něco alternativního a drahého. Pro ty lidi je obchod se zdravou výživou něco, kde si jenom koupí rýži o 40 Kč dráž. Myslím si, že tam chybí někdo, kdo by jim ukazoval, že to tak není. 

Chvilku jsem dělala v malé veganské kavárně a byli jsme na maloměstském festivalu. Já připravovala veganský tatarák – který si teda musím pochválit, protože je skvělej – a měl hrozný úspěch. Ty lidi koukali: „Tyjo, dyť je to dobrý.“ Myslím, že to chce ty lidi nalákat a ukázat jim to. 

Chcete recept na Terčin skvělej tatarák? Klikněte a máte ho

Skoro to vypadá jako rozhovor o veganství. Ale mně to spolu hrozně souvisí – jak to vidíš ty? 

Já to vidím úplně stejně. Protože stejně jako nejím živočišné produkty, nechci, aby bylo zvíře zneužívané proto, abych na sebe mohla něco nanést. Je to pro mě jedna a tatáž věc.

Když se vrátíme ke kosmetice – máš svoji oblíbenou přírodní značku?

Zrovna používám RawGaia – regenerační sérum a takový olejíček, peeling (exfoliační řada) a je to super. Vím, že je tam konopný olej a je to hrozně příjemný. Člověk z toho nějak cítí, že je to fakt příroda – ne chemka, která je jen navoněná.

Který druh kosmetiky máš nejradši?

Asi tu pečující. Tam vidím ten účinek hned. Jsem ráda, když si dám nějaký peeling a pleť mi to vyhladí – hned to vidím a cítím. Sice mi bude teprve 26, ale pleť taky stárne a není to, co bylo před pěti rokama. Takže se snažím jí dát nějakou péči.  

Co se týká dekorativní, tak mám klasický produkty. Nerada hromadím věci, tak že si neumím představit, že mám doma třeba 10 paletek stínů, protože je zas tolik nepoužívám. Ráda se nalíčím, ráda se v tom cítím dobře, ale ta nejdůležitější je pro mě asi ta pečující. 

Hodina rozhovoru utekla jako voda a já měla co dělat, abych to pro vás „zkrátila“ do psaného rozhovoru. Už se těším na vydání knížky a držím pěsti s jejím dopsáním. Tess můžete sledovat na Instagramu, Facebook nebo Youtube. 

Autorka rozhovoru

 tereza cviklová

















 
 
Terezka
 
Píšu častěji, než mluvím. Většinou mě najdete s otevřeným notebookem, kde textuju weby, dávám do kupy články nebo tvořím popisky. Když zrovna nepíšu, potkáte mě třeba venku se psem – mojí bílou chlupatou koulí Cherie, válet se v parku s knížkou nebo běhat v Čimičáku, kde věčně začínám trénovat na půlmaraton. A věřím, že do deseti let ho i zaběhnu. :-)
 
Mezi moje srdcovky patří růžová voda Balm BalmAkamuti bambucké máslo nebo šampony Urtekram. Jo a taky menstruační kalíšek – jestli jste ho ještě nezkoušela, rozhodně stojí za to.
 
V Ladybio týmu jsem od jara 2018.
 
 
Adresa:     
Býšť  213, 533 22
 E-mail:  ladybio@ladybio.cz
 Telefon: +420 731 067 977
Číslo účtu: 
 670100-2210488007/6210
Chcete stránku vytisknout?
Skrýt před tiskem nějaké části stránky.
Vytisknout celou stránku tak, jak ji vidíte.
(tento box nebude vytištěn)
Úprava stránky před tiskem
Najeďte myší na nějaký obsah na stránce, zobrazí se červený obdélník. Kliknutím na něj obsah skryjete. Poté stiskněte tlačítko 'Vytisknout'.